50. léta

V roce 1950 bylo České noneto na zkoušku přiřazeno k Ministerstvu informací. Poté však nastalo zrušení spolkové formy sdružování (Zákon o zrušení spolkové formy sdružování z 19.1.1951) a rozhodnutím Ministerstva školství a osvěty bylo České noneto organizačně přiřazeno k České filharmonii jako její komorní těleso. Zároveň mu byla poskytnuta vlastní zkušební místnost, kterou byl salónek v Domě umělců.

Českému nonetu se otevřela nová cesta. Během několika let došlo k dalším osobním změnám. Mezi nově příchozí členy patří Josef Šimandl, záhy Rudolf Lojda, Oldřich Uher, Václav Žilka, Jaroslav Řezáč, Václav Vodička a Arnošt Charvát.

Nastávající období lze charakterizovat jako dobu bez existenčních problémů. Noneto uskutečnilo celou řadu zahraničních koncertů. V roce 1954 navštívilo Moskvu, Petrohrad, Minsk, Kyjev, Vídeň, Štýrský Hradec a Linec. Roky 1955 a 1956 jsou ve znamení koncertů doma. V roce 1957 navštívilo řadu italských měst, Polsko, Německo, festivaly v Salcburku a Budapešti. Nezapomínalo ani na česká města, kde například realizovalo nonet Václava Dobiáše O rodné zemi.

Velkou zajímavostí jistě je, že v roce 1957 České noneto koncertovalo i v jižní Africe. Následuje citace textu Rudolfa Lojdy, který toto koncertní turné absolvoval:

„Jihoafrický koncertní život, zvláště hudba, před druhou světovou válkou téměř neexistoval. Evropští a světoví umělci nechávali i tuto zemi úplně stranou. Po válce se zásluhou rychlého a každodenního spojení s Evropou a především pak zásluhou několika hudebních nadšenců a výborných organizátorů podařilo bohatě rozvinout koncertní život v Jihoafrické unii.

O pořádání komorních koncertů se stará několik společností. Nejvýznamnější z nich je Musica Viva, jíž jsme byli hostem. Tato organizace má už několik set členů, kteří za poměrně nízké předplatné několika liber ročně slyší každoročně řadu významných umělců.

Zahajovací koncert našeho turné se konal 4.6. v Johannesburgu ve velké City Hall, neakustické a nepříliš příjemné síni pro 1800 lidí. Na pořadu byl Beethovenův Septet, po přestávce Dětská suita J. Jarocha a Baletti á 9 J. Nováka. Naplněná síň a druhý den i kritika všech johannesburských časopisů přijala hned první koncert Českého noneta neobyčejně vřele. Stejně tak tomu bylo i při dalších dvou koncertech v Johannesburgu, 6. a 22. června. Tentokrát v síni univerzity (asi 1200 lidí) s dobrou akustikou a příjemným prostředím sálu. Na prvním z těchto koncertů jsme hráli Beethovenův klavírní kvintet s jihoafrickým klavíristou A. Hallisem, Pohádky pro nonet K. Šroma a zakladatelské dílo Českého noneta – Spohrův Nonet. Mezi přídavky byla mj. světová premiéra Polky Bohuslava Martinů, transponované se souhlasem autora J. Novákem z klavírního originálu. Na závěrečném johannesburském koncertu bylo na programu Mozartovo Divertimento s členkou johannesburského rozhlasu u sekundu, Prokofjevův Kvintet, Divertimento Iši Krejčího a Dvořákova Serenáda. Všechny takto sestavené programy se ukázaly naprosto správné a zajistily jak předvedení českého reprodukčního umění v plné šíři, tak i ve vhodných proporcích uvedení řady soudobých českých skladeb.

Těžiště každodenní práce prvních tří neděl Českého noneta v Johannesburgu bylo však v johannesburském rozhlase. Natočili jsme tu většinu skladeb, které právě máme na repertoáru. Markantní převahu přitom měli soudobí čeští skladatelé. V rozhlase jsme hráli v pořadech trojího typu: především na veřejných koncertech v rozhlasovém studiu za účasti obecenstva, pozvaného rozhlasovou společností (asi 150), většinou přímo nebo těsně po koncertu vysílaných, dále natáčení na magnetofonové pásky a konečně natáčení trvalek pro archiv jihoafrického rozhlasu, které mohou být vysílány vícekrát. Na veřejných rozhlasových koncertech jsme provedli 7.6. Nonet Palesterův, Kalabisův a Dobiášův „O rodné zemi“; 15.6. Vranického hobojový kvintet, Šromovy Pohádky a Hábův III. Nonet; 20.6. Mozartovo Divertimento, Nonet F. Škvora, Divertimento I. Krejčího a Nonet E. Kornautha. Na magnetofonových páskách pro jedno vysílání defilovali Mysliveček, Beethoven, Spohr, Smetana, Zich, Řídký, Šrom, Novák, Jaroch, Hurník, Flosman, Berkovec. A trvale zůstávají v jihoafrickém rozhlase snímky Prokofjevova Kvintetu, Smetanových Českých tanců a Nonetu Háby, Nováka, Řídkého a Jarochovy Dětské suity. Práce v rozhlase byla neobyčejně obtížná – nejen obrovským rozsahem hraných autorů (26 jmen), neobvyklým nejen u komorních souborů, ale i při zájezdech orchestrálních těles. Znamenalo to denně nový program, nutně předem připravený ještě doma. Práce byla ztížena také poměrně krátkými časovými možnostmi natáčení, danými tamějšími pracovními zvyklostmi. Tak například na natáčení náročného pořadu Spohr, Jaroch, Zich, Flosman, z nichž na každou je u nás obvyklá čtyřhodinová frekvence, jsme měli celkem asi tři hodiny. Na druhé straně nutno zdůraznit vzácné pochopení technických pracovníků i režiséra rozhlasu, jež přesáhlo hranice oficiální práce a stalo se velmi přátelskou vzájemnou spoluprací. Obdivovali jsme technickou kvalitu snímků. Přes značné vypětí mluví o hudební úrovni snímků dvě fakta. Především to, že již po prvních nahrávkách i potom v závěru našeho zájezdu chtěla gramofonová společnost některé rozhlasové nahrávky Českého noneta přímo koupit pro přetočení na desky. A druhý. Pak Gideon Fagan, ředitel hudebního vysílání jihoafrického rozhlasu, prohlásil v předvečer našeho odjezdu do vlasti, že snímky Českého noneta jsou nejlepšími nahrávkami, které jihoafrický rozhlas má. Uvědomíme-li si, že všichni význační umělci a soubory, kteří po druhé světové válce do Jihoafrické unie často jezdí, nahrávají také pro rozhlas, je to jistě cenné uznání.

Ze strohého a civilizovaného Johannesburgu jsme odletěli do překrásného Kapského Města, dalšího dne byl koncert v nedalekém proslulém africkém univerzitním městě Stellenbosch, následoval veřejný koncert v Kapském Městě a poslední koncert zájezdu v Port Elisabeth.

Všechny koncerty Českého noneta bez výjimky byly velmi úspěšné. Daly by se zde citovat nadšené kritiky listů ze všech navštívených měst v obou oficiálních jazycích, angličtině i afrikánštině. Ale stává se, že někteří umělci vybírají pro svoji popularitu pouze kladné kritiky a zamlčují záporné. I když v daném případě tomu tak být nemůže, omezme se jen například na ten fakt, že jak hlavní organizátor zájezdu Českého noneta Musica Viva a její zástupci, tak i místní pořadatelé ve všech městech vyjadřovali spontánně přání i ve formě konkrétní nabídky, aby České noneto v blízké budoucnosti dvou až tří let přijelo do Jihoafrické unie znovu koncertovat. Toto další vítězství českého reprodukčního i kompozičního umění v jižní Africe je o to cennější, že ho bylo dosaženo po předchozích úspěšných návštěvách předních našich komorních souborů. A že ho bylo dosaženo souborem s neobvyklým složením, publiku celkem neznámým, a s repertoárem zaměřeným především na soudobou českou hudbu.

Prohlédneme-li si sloupec skladeb a procento českých soudobých skladatelů, provedených Českým nonetem v Jihoafrické unii, můžeme směle prohlásit, že snad dosud žádný komorní soubor neprovedl s úspěchem najednou tolik soudobé české hudby v cizině. Potěšitelný byl neobyčejně vřelý ohlas obecenstva i kritiky na soudobé české skladby. Pro reprodukčního umělce je vždy neobvyklým zážitkem, když obecenstvo hned napoprvé pochopí hudební vtip soudobé skladby a dá to hned hlasitě najevo, jako v případě Šormových Pohádek, Divertimenta I. Krejčího nebo Jarochovy Dětské suity. Nebo vyžádá-li si kritik ústně i ve veřejném článku opakování věty ze soudobého díla na dalším koncertu (z nonetu J. Nováka v Kapském Městě). A stejně potěšitelná byla vřelá reakce obecenstva, kritiky i pořadatelů na díla Dobiáše, Háby, Folprechta, Řídkého a dalších. Bylo zřejmo, že zdravá realistická česká soudobá hudba byla pochopitelná a srozumitelná i vzdálenému jihoafrickému posluchači přesto, že se s ní seznámil v provedení Českého noneta vlastně v této šíři poprvé.“

Také konec padesátých let je ve znamení mnoha zájezdů. Zde je několik novinových článků, které dokreslují tehdejší bohatou zahraniční činnost Českého noneta:

České noneto nadchlo Moskvu

Moskva: Ve středu mělo České noneto svůj jediný koncert v Moskvě. Před náročným publikem, v němž byli také přední hudební vědci, kritici a výkonní umělci, zahrálo Prokofjevův kvintet g-moll, nonet B. Martinů a Beethovenův sextet Es-dur. Obecenstvo přijalo výkony Českého noneta s obrovským nadšením. Naši umělci čtyřikrát přidávali – jeden ze Smetanových českých tanců, upravený pro noneto, polku B. Martinů, „Hru na honěnou“ J. Jarocha a menuet Jana N. Vitáska. Moskevským koncertem ukončilo České noneto svůj velmi úspěšný zájezd do Sovětského svazu. Mělo při něm dva koncerty v Leningradě a další v Kyjevě, Mukačevu a Užgorodě. (Lidová demokracie, Praha, 24.12.1959)

Rakúske uznanie

Salzburg (sm) – V rakúskom meste Salzburgu prebieha práve jeden z najväčších hudobných festilov. Z ČSR sa ho zúčastnilo České noneto. Prvý koncert nášho orchestra očakávali s veľkým záujmom, lebo v jeho programe bola svetová premiéra novej skladby Bohuslava Martinů, ktorú venoval Českému nonetu. Koncert vysielalo 17 rozhlasových staníc a s veľkým uznaním ho prijala i rakúska tlač. (Smena, Bratislava, 14.8.1959)

Čs. noneto do Polska

Československé noneto, komorní soubor České filharmonie, odjelo na umělecké turné do Polska. Na svých koncertech uvede mj. světovou premiéru „Tanečních preludií“ polského skladatele Witolda Lutoslawského. (Nová svoboda, Ostrava, 29.10.1959)

Po koncerte v Lodži a Lubline

vystúpilo včera České noneto v Československom kultúrnom stredisku vo Varšave. Skladby J.B.Förstra, A. Hábu, A. Vranického, B. Martinů a B. Smetanu mali u varšavského obecenstva veľký úspech. Zvlášť vrele prijalo skladbu poľského skladateľa W. Lutoslawského, ktorú zahralo České noneto v Poľsku prvý raz. (Večerník, Bratislava, 3.11. 1959)

České noneto jubiluje

Před týdnem se vrátilo České noneto z velmi úspěšného zájezdu po Maďarsku a po několika koncertech doma zahájí další rozsáhlá turné po Polsku a SSSR. V únoru bude hostovat v NSR a Holandsku, na duben chystá cestu do Řecka, Bulharska a Rumunska, aby tuto sezónu ukončilo v Jižní a Severní Americe a příští sezónu následovalo Českou filharmonii do Austrálie a na Nový Zéland. A v létě 1961 je opět uslyší jižní Afrika, kde zanechalo před dvěma lety nejkrásnější dojmy. O tomto již pevně smluvně zajištěném plánu nás informoval v krátké rozmluvě primárius Emil Leichner, jenž před 35 lety spolu s violistou Vilémem Kostečkou stál u kolébky tohoto světově jedinečného komorního sdružení. Na svém jubilejním koncertě 15.X. v Domě umělců vzpomene České noneto své bohaté a slavné historie, jež byla především oddanou službou soudobé tvorbě. Na jeho pořadu je nonet Spohrův k stému výročí úmrtí skladatele, nonet Foersterův (k stému výročí narození autora a zároveň první dílo nonetu věnované), na závěr pak poslední z řady téměř již 150 skladeb napsaných pro toto komorní sdružení a zároveň poslední dílo Bohuslava Martinů, jeho Nonet z letošního roku, který před Prahou byl hrán jen v Salzburgu a Budapešti. (ol) (Svobodné slovo, Praha, 14.10.1959)